Stará škola v Øygardenu byla postavena roku 1863. Tři roky před tím parlament odsouhlasil zákon požadující výstavbu stálé školy v každém školním okrsku, ve kterém žije více jak třicet dětí školního věku. V menších okrscích cestoval učitel za dětmi z farmy na farmu.
V té době se vyučovalo pouze dvanáct týdnů v roce a učivo bylo rozděleno do čtyř předmětů – náboženství, čtení, historie a zeměpisu. Další předměty přibyly až po roce 1900. Bylo jimi zemědělství, matematika, vaření, šití, zpracování dřeva a tělocvik. Po roce 1905 byla pro chlapce zavedena ještě střelba z pušky.
Školu vedl zpravidla mladý muž, zprvu vybíraný místním knězem. Pracoval na částečný úvazek a vedle učení proto míval ještě další zaměstnání. Po škole dělal zvoníka v kostele, nebo byl řemeslníkem. Třeba ševcem. Pokud bylo zapotřebí najmout dalšího učitele, bývala jím zpravidla naopak některá z místních svobodných žen, doposud žijících u rodičů. Musela se totiž spokojit s poloviční mzdou než pobíral kolega. A s tou by jinak nevyžila.
Mimochodem – víte, že norské děti už do školy pár týdnů chodí? Školní rok tu tradičně začíná v polovině srpna a končí v polovině června, kolem letního slunovratu. Prázdniny si tak školáci užívají v době, kdy vrcholí severské léto.