Podzim se nám zářivě… odbarvil

S příchodem podzimu se v mírném podnebném pásu (a k pólu blíže) zkrátí den, množství dopadajícího slunečního záření klesá a ekosystémy se připravují na dobu vegetačního klidu. Než se vegetace uloží k zimnímu spánku, ještě se na krátkou dobu obarví do zářivých barev. Lépe řečeno odbarví.

Ve vegetačním období barvu listů rostlin určuje až na výjimky dominující chlorofyl. Toto zelené barvivo je schopné přeměňovat sluneční záření na chemickou energii. Dává tím dává základ fotosyntéze, tvorbě cukrů, růstu rostlin a tím i našemu potravnímu řetězci.

S nastupujícím podzimem ale intenzita slunečního záření klesá a chlorofyl, pracovitý živitel světa, se v listech začíná rozkládat. V pletivech tak mají šanci vyniknout pigmenty s vyšší odolností. Většina listů se tedy na podzim opravdu nezbarvuje, ale vlastně pouze ztrácí svou zelenou barvu. Jejich výsledná podoba závisí na tom, které barvivo převládne. U bříz zavládne žlutý karotenoid xantofyl, který dává barvu třeba i vaječnému žloutku. Duby a javory zase zbarví oranžový karotenoid karoten.

U červených listů můžeme hovořit o skutečném vybarvování. Barvu jim propůjčují antokyany, které v létě barvily například okvětní lístky vlčích máků. Na podzim se tvoří v listech s větším obsahem rozpustných cukrů. Do červené se tak s postupem podzimu převléknou třeba buky a javory. Tečku za celou tou zářivou parádou udělají třísloviny ukládané do odumírajících listů, které jim propůjčí hnědé tóny pozdního podzimu.

Víte, že jasnou stopu našeho podzimu najdete i na grafech vývoje globální koncentrace CO₂ v atmosféře? Významně nerovnoměrné rozložení pevniny mezi severní a jižní polokoulí neumožňuje vykompenzovat období vegetačního klidu na severní polokouli souběžně probíhajícím vegetačním obdobím na jižní polokouli. Naše roční období proto na grafech z observatoře NOAA na Mauna Loa neúnavně vykreslují trochu kostrbatou sinusovku – jako by Země dýchala. Globální koncentrace CO₂ v atmosféře je nejnižší v obdobích začínajícího podzimu na severní polokouli (tedy na konci severního vegetačního období) a naopak nejvyšší na počátku našich jar, než se o nový pokles postará probouzející se vegetace.