Když se v prosinci rozjely vlaky po Koralmbahn, novém rychlém železničním spojení mezi Štýrským Hradcem a Klagenfurtem, hovořili rakouští politici o očekávaných ekonomických přínosech pro horský region, podpoře průmyslu a propojování trhů práce.
Alespoň trocha takové dopravní infuze by se hodila i Libereckému kraji. Loňská socioekonomická studie [1] zpracovaná pro hejtmanství kraje jmenuje konkurenceschopné železniční spojení se sousedními regiony a elektrifikaci tratí mezi hlavními doporučenými opatřeními pro ekonomické posílení kraje. A není vlastně divu. Ekonomika a obchod odjakživa bujely tam, kde dobře fungovala doprava. Karavanní stezky, obchodní cesty, přístavy, železnice, …
Ekonomika a obchod odjakživa bujely tam, kde dobře fungovala doprava. Slušné železniční spojení Liberce s Prahou je ale v Česku akce alespoň na tři generace.
Nové železniční spojení s metropolí slibuje vláda Liberci přes tři desetiletí. Na začátku to neznělo vůbec nereálně. Liberec je pátým největším městem republiky, od pražského hlavního nádraží ho vzdušnou čarou dělí pouhých osmdesát sedm kilometrů a cestou navíc leží Mladá Boleslav s největší automobilkou v zemi a souvisejícím průmyslovým clusterem. Zdálo by se, že to jsou dostatečně dobré důvody nahradit stávající neelektrifikovanou a nešťastně trasovanou jednokolejku z doby císařství adekvátnějším spojením.
Od devadesátých let do Česka navíc začaly přitékat peníze ze štědrého Bruselu. Španělsko obdobnou situaci dokonale využilo a během dvaceti let otevřelo kompletní síť vysokorychlostních železnic. Jejich souhrnná délka dnes Španěly řadí na první místo v Evropě a druhé místo na světě. Klíčem k úspěchu bylo, že madridská vláda měla jasnou strategii, byla schopná připravit kvalitní projekty a ty následně ku prospěchu celé země pružně realizovat. Vlak z Madridu díky tomu uletí 621 kilometrů dlouhou trasu do Barcelony za dvě a půl hodiny a nabízí tak rychlejší spojení center než letadlo [2].
Kde jsme po třiceti letech my? Ještěd je sice z Prahy vidět, ale rychlík do města pod ním jede také dvě a půl hodiny, boleslavskou automobilku stále obsluhují dýchavičné diesely po kapacitně přicpaných jednokolejkách a trať na Liberec není po třech desetiletích ještě ani nakreslená. Vloni jsme dostali naději, že se snad svezeme v roce 2035. Ale už je po volbách, takže celý projekt se již tradičně odkládá na neurčito. Naše vlády neumějí ušetřit na spotřebě, tak spoření dohánějí na investicích.
Slušné železniční spojení Liberce s Prahou je proto v Česku akce alespoň na tři generace. A to nemluvíme o žádné VRT, ale jen o alespoň částečně dvoukolejné elektrifikované trati, která těch necelých devadesát kilometrů, které obě města dělí, srazí alespoň pod hodinu a čtvrt.

[1] Binek, J.; Šerý, O.; Faltýnek, A.; Šilhan, Z.; Synková, K; Analýza ekonomického rozvoje Libereckého kraje a jeho postavení v rámci České republiky; GaREP; 2025
[2] Přečtěte si třeba můj jedenáct let starý blogový post Vlak umí být rychlejší než letadlo: https://www.zalesem.cz/2015/duvod-23-rychlejsi-nez-letadlo/




























